Luční bouda a Údolí Bílého Labe

Krkonošský národní park má toho mnoho co vám může nabídnout. Skaliska, doliny, vodopády, peřeje, tundru, rašeliniště, nejvyšší horu ČR, pramen jedné z nejznámějších řek – Labe, úžasné výhledy jak do Čech tak do Polska, horské chaloupky a boudy,.. Jako jmenovat všechno je zcela nemožný, to by bylo na jeden samostatný článek, minimálně.

Naše cesta z Polských Krkonoš, kde jsme objevovali krásy horského karového jezera Mały Staw vedla přes Jantarovou cestu. Když v horách vládne dobré počasí je vidět nejen na blízkou Sněžku, ale například i na nedaleký Medvědín a z těch vzdálenějších míst uvidíte i na Ještěd. Pro fandy focení tu je hezké okénko, záleží jen na vás, jaký výhled do něj dáte.

Na konci Jantarové cesty je naše oblíbená bouda – Luční bouda. Pokaždé, když jsme v těchto končinách, zakotvíme tu na pivko – Paroháč a na nějaký báječný borůvkový mls. To prostě musíte. A když vás sladký nebere, tak další tradice je obr rohlík. Ano ceny jsou vysokohorské, ale není to nic, co by se nedalo zvládnout. A navíc je potřeba se odměňovat. Pokud si dáte delší túru po vršcích Krkonoš, můžete zde i přespat

https://www.lucnibouda.cz/

Od Luční boudy se do Špindlu dostanete dvěma cestama. My většinou volíme cestu okolo Luční hory přes Kozí hřbety, protože tu jsou topové výhledy.

Občas to chce obměnit a poznat i jiné cesty. Při tomto putování po Krkonoších jsme udělali trochu změnu a nechali se unášet podél toku Bílého Labe.

Co je zajímavé, že pramen Bílého Labe leží daleko výš než hojně vyhledávaný samotný pramen Labe.

Weberova cesta malebným údolím Bílého Labe vede už od rozcestníku U Luční boudy. Za mě to je asi jedno z nejkrásnějších údolí v Krkonoších. I jedna z nejhezčích cest, kterou stojí za to si projít.

Od Luční boudy dolů je tedy terén trochu náročnější. Nicméně od Boudy u Bílého Labe je už klasická asfaltka, takže lehce přístupná pro kočárky i vozíčkáře. Ale to už přeskakuji.

Zpět nahoru a pokračujeme cestou dolů. Zmínila jsem tu Kozí hřbety, tak ty sice asi celé vidět nejsou, ale mělo by být vidět na vyhlídku Kozích hřbetů jménem Krakonoš.

Při procházce dolů na vás ze stran budou vykukovat malé potůčky, které stékají od Stříbrného návrší. To už jsou, dalo by se říct odnože od Bílého Labe. Budete procházet přes lavinové údolí, kam v zimě je vstup zakázán. S Lavinovým údolím začínají lavinové peřeje, kaskády a krásné vodopády. Údajně lze rozeznat až 11 významnějších vodopádů.

Procházka krásným údolím patří mezi nejstarší turistické cesty a najdete na ní pár odpočinkových míst. A jestli si chcete udělat malý chill, zastavte se u již zmiňované Boudy u Bílého Labe, jistě budou mít pro vás něco dobrého na zub.

I otužilci si přijdou na své. Jasně, že ta voda není tak průzračná jako například na Slovinsku nebo Rakouská jezera, ale ledová bude úplně stejně.

Poslouchejte šum Lavinové peřeje nebo se zastavte v Čertově dole u Plotnového vodopádu.

Pokochejte se Dlouhým vodopádem, poznejte krásy Balvanového vodopádu nebo smočte uťapané nohy u Vodopádu Velký Skok.

Velký vodopád byl pro mě daleko hezčí než Mumlavský vodopád v Harrachově.

U Dívčí lávky se pak Bílé Labe přidává k Labi a tvoří tak sílu a mohutnost naší krásné české řeky.

Podél Labe jsme prošli až do samotného centra Špindlerova Mlýna a také k našemu zaparkovanému autu. Tím nas 25km trek jsme zakončili. Ještě teď, když to píšu vybaví se mi šum v uších a taky si vzpomínám, že i po tak náročném treku jsem nemohla ten večer usnout. Asi jsem byla tolik unešená vodopády, asi jsem byla tolik nabitá ještě z té krásy našich Krkonoš.