Mały Staw – Polské Krkonoše

Krkonoše, to je srdcová záležitost. Dalo by se říct, že ještě chvíli a už je budeme mít projité křížem krážem za každého období i počasí.

Naši cestu jsme začali klasicky ve Špindlu, kde jsme nechali auto na parkovišti u Hromovky a za pade na hlavu jsme vyjeli busem ke Špindlerově boudě, protože jsem nám vybrala vcelku dlouhou trasu.

Busem jezdí poměrně mnoho lidí, ale nemusíte se bát, v plné sezóně přistavují náhradní a jezdí poměrně často. Ale pro váš klid, zde najdete jak busy jezdí:

https://www.sluzbyspindleruvmlyn.cz/jizdni_rady.html

Od Špindlerovy boudy se na všechny strany táhnou davy, cestou polsko-českého přátelství do kopce se ty davy pomalu rozmělňují a my už koukáme do Polska, kam bychom třeba mohli někdy vyrazit.

První sváču vybalujeme u Poledního kamene (Słonecznik), tady se ty davy zase shlukují. Nevadí, rychle sváča a pryč.

Když jsme u turistického rozcestníku odbočili dolů po zelené, zjistili jsme, že jsme na cestě úplně sami. Oooo, to vám je taková paráda. Už, když jsem tudy šla na podzim, byla situace úplně stejná. Stačilo odbočit a zbavili jsem se těch dychtivých davů, které směřovaly k mraveništi jménem Sněžka.

Mimochodem na Sněžku uvidíte i z Polské strany. Z houští na vás vykoukne i Wielki Staw, na který budete mít lepší výhled ze shora od zříceniny jménem „Bouda prince Jindřicha“. Cestou Droga Bronka Czecha jsme tu a tam potkali pár polských výletníků, ale žádné velké davy, on je to docela prudký kopeček. Přicházíme k Polaně, odpočinkové místo, polskými turisty se to jen hemží.

Musím říct, že naši polští sousedé mají ty cestičky v Krkonoších pěkně vymazlený. Urovnané cestičky většinou končí Českou hranicí. Někdo je pro a někdo je proti, každý ať se najde. Vše má své plus a mínus. Jen se moc nedivím, že potom dost často v horách vidíme týpky v žabkách a baby div né v podpatkách. Tyhle cestičky ovšem nejsou zadarmo. Do Karkonosze zaplatíte symbolické vstupné. To aby se o tom mohli pořádně starat.

Než se vám Krkonoše z Polské strany ukáží ve své kráse, zastavte se u Domku Mysliwskiho s bublajícím horským potokem Lomnica. Garantuji vám, že zde budete chtít bydlet. Využít můžete i místní naučnou stezku v polštině, to asi hodně ocení děti nebo možná rodiče, aby byl chvíli klid od dětí.

My se vracíme zpět na hlavní stezku, abychom došli k místu, které fakt zbožňuju. Až uvidíte ty Krkonoše z Polské strany,.. Člověk by ani nevěřil, že je stále v Krkonoších. A popravdě, moc čechů tu nepotkáte, další plus pro vás.

Slyšíme bublající potok víc a víc a to znamená jediné, že jsme došli k druhému největšímu ledovcovému jezeru Mały Staw.

Ten výhled je dechberoucí. Karové jezero obklopují strmé a vysoké kopce, nebo-li ledovcové kotle, které proplétají kaskádovité vodopádky. Na jaře to musí byt docela hukot. I když je to údolíčko tak malebné, pořád je to horské údolíčko a vládne tu pěkný fičák.

V polské horské chaloupce jménem Samotnia jsme si za odměnu dali venku pivko a muži to pivko po dvou locích pěkně vyfičelo. Pozn.redakce: ne že by měl takovou žízeň, prostě mu ho vítr vyfičel na zem. Jako kdybych ho nevarovala „Muži, to neděláš dobře, že si to pivko dáváš na lavičku..“

Pokud si sebou neberete žádnou sváču, tak v horské chaloupce si určitě můžete něco zakoupit a dá se platit i kartou. Občerstveni a posilněni se vydáváme na cestu, abychom se stihli vrátit domů ještě za světla. Loučíme se s horským jezírkem z vyhlídkového místa, kde si dovolím říct, že jej máte celé jak na dlani.

Jediná cesta nahoru, která vede do Čech, je okolo horské boudy – Strzecha Akademicka. S výhledem na místa, která jsme doposud prošli se kocháme a kocháme, až jsme zakotvili u Luční boudy. Odtud pokračujeme dále přes údolí Bílého Labe (více zde) až zpět do Špindlerova Mlýna.