Za východem slunce na Sněžku

Vrchlabí –  konečně doma. Ten víkend jsme měli naplánovanou rodinnou oslavu, ale zbýval nám i čas na nějaký ten výlet. Kecám. Rovnou dva výlety. Jupííí..

První výlet v Krkonoších byl trošku ranní a druhý s cestou přes Polsko (článek o návštěvě Malého Stawu si určitě přečtěte).

Na brzký ranní výlet nás navedla naše kamarádka se slovy, že ještě nikdy nebyla na východu slunce na Sněžce. A jelikož my už jsme jeden východ absolvovali a víme, že je to nádhera, s návrhem jsme souhlasili. Byť teda to brzké ranní vstávání není žádná hitparáda. Holt za některé zážitky člověk musí něco obětovat.

Po příjezdu do Vrchlabí jsme tedy zavřeli oči asi tak na 2,5h. Budík, v půl jedné ráno, div neletěl do zdi. Tentokrát se nám o snídani a svačinu na cestu postarala moje mamča (veliké díky, tyhle svačiny chci pořád, mami, i do práce prosím), takže aspoň nějaký ušetřený čas.

S výšlapy už nějaké ty zkušenosti máme a s výšlapem na Sněžku už jich máme docela dost, zatím minimálně 1x do roka. Proto na sebe házím jen dlouhé legíny, triko s krátkým rukávem a mikinu. Do batohu si mimo jiné dávám ještě kraťasy (co kdyby náhodou), šusťákovku, čelenku a deku. Hlásili krásné počasí, jasno a i teplo. No ale nedocvaklo mi, že ráno bude kosa, byť už byl červen.

Něco málo před druhou hodinou ranní se na parkovišti (myslím, že P3 – kaplička) v Peci pod Sněžkou sešly 4 bludičky. Rozuměj 3 baby a jeden chlap. Ooooo ten se ale má.

• 

• 

Holky se nabalily jak cibulky –  jooo to znám.  Při stoupání Růžovým dolem už se začaly svlékat. Oooo, můj muž, ten se ale má..No nic.. Na cestě potkáváme další bludičky funící do kopce a většina z nás se pak ještě znovu potkala na Růžohorkách, kde jsme doplnili tekutiny.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Přes NS Krkonošská tundra okolo lanové dráhy Sněžka se nám pomalu otevírá výhled na Sněžku. Kdesi v dáli vidíme další světélka. Přicházíme ke schodům do nebes. Neberte to doslova, logicky. Nicméně musím říct, že od poslední návštěvy jsou ty schody už docela božský. Při stoupání se ještě otáčíme, na jedné straně obrovský měsíc zbarvený do červena a na druhé už se tma mění ve světlo. Je vidět i krásně do Polska.

• 

• 

Dofuněli jsem, jsme nahoře, čas 4:30.. Svítání mělo být cca 4:50. Začíná nám být zima, fouká, ale pořád obloha bez mráčků. Našli jsme si místečko a čekáme na ten správný moment. Všichni čekají, neb na Sněžce nejste nikdy sami.

• 

• 

• 

• 

Když přijde ten moment, zjistíte, že na chvíli jste nedýchali. Zatajil se vám dech. Možná je to proto, že jste se báli ten okamžik nějak zničit, možná to bylo úžasem. Kdo ví. V ten moment ani nevnímáte ostati lidi okolo. Jediné co vnímáte je, jak slunce vychází za obzorem. A pak slyšíte, jak se vám vrátí dech, naskočí tep. Možná, že se vám přitom v hlavě honí miliony myšlenek, pocitů, ale taky možná konečně na chvíli vypnete..nebo by jste měli. OFF-LET IT GO.. Proč? Protože včerejšek je minulostí, co se stalo, stalo se. Protože prostě je tu nový den, nové příležitosti, nové možnosti, nové šance.. Každý den je nový, každý den je co zažít.

• 

• 

• 

• 

A když už jste si ránko přivstali a vydali se na východ slunce na Sněžku, neutíkejte pak rychle domů do postele, tak jako to všichni dělají. Buďte chytří, počkejte si (vydrž prťka vydrž). Budete mít Sněžku pro sebe aspoň na malou chvíli. Nebudete litovat. Věřte mi, je to osobně vyzkoušené. Pak se vás všichni budou nevěřícně ptát „A kde jsou ty davy lidí?“.. Zmizeli, jsou v posteli, nevydrželi na to nejlepší. Jejich chyba a vaše plus.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Ze Sněžky se vydáváme cestou polsko-českého přátelství, kterou pak vyměníme na rozcestí za Kavinovu cestu s výhledy na lavinový vodopád, vodopády Rudného potoka, Úpskou rokli, Studniční jámu, na samé krásy Krkonoš. Až dojdeme do Obřího dolu. Tady můžete využít řeku Úpu a schladit  ty vaše nohy toulavý.

• 

• 

• 

• 

• 

Zpět na parkoviště jsme dorazili asi okolo 8h ráno. Uťapaný, unavený, ale spokojený. Tepovka topovka. Mise splněna.

Pozn.redakce: Ještě než vyrazíte na Sněžku, mrknětě na počasí..

Pozor!! V horách se mění počasí skoro každou minutu. Proto je dobré si ještě zkontrolovat stav na horách například přes horskou službu. O tom jaké počasí nás potkalo na túře v Krknoších v dubnu se můžeš dočíst zde.

Naše trasa zde:

• 

•