Solenická podkova – Holka s batohem

Řekla bych, že ještě do nedávna nejnavštěvovanější a nejznámější vyhlídkou na Vltavu byla vyhlídka Máj a Smetanova vyhlídka. Ano, vskutku jsou tyto vyhlídky nádherné. Možná jsou dost často navštěvované proto, že jsou blíže k Praze. Na obou zmiňovaných už jsme se podívat byli, ale chtěli jsme omrknout ještě další možné vyhlídky, které Vltava nabízí a že jich je hafo.

Posilněni domácím obědem jsme vyrazili na jeden z mnoha meandrů Vltavy. Muž prohlásil, že z Prahy je to vcelku blízko a že přístup na vyhlídku bude na pohodu. Takže jsem zvolila oblečení alá na pražáka (trochu madam v keckách s mini crossbag přes rameno). Mimochodem, výlet vymyslel můj muž a trasu jsem už vymyslela já, ale nepodívala jsem se na výškový profil a ani na vzhled trasy. Jediné co vím, že jsme říkali, že chceme jít trochu jinudy než ostatní. A to se fakt povedlo.

Zaparkovali jsme téměř na konci obce Solenice a vydali se neznačenou turistickou trasou, nicméně místními a ostatními turisty už dobře prošlápnutou cestu. Chvíli ještě mezi baráky po silnici podél řeky, chatovou osadou, s výhledem na bod našeho cíle, jsme přišli k lesu a tam to začalo být vtipný.

Hop skok přes potok začal krpál jak kráva. Místy jsem snad lezla po čtyřech. Můj muž vysmátý jak lečo nad mým stylem chůze a stylem alá pražák (nic proti pražákům, jsem z Krkonoš a žiju v Praze). Kameny, prošlápnuté mini cestičky, nebo jen kopec plný hlíny, kde se cestičky docela ztrácely a my taky, protože les = less signál. Ty 2,5 km nahoru nám dali trochu zabrat. Zpocený a ufuněný už jsem skoro v cíli. Je to poznat, najednou se tu odněkud začali objevovat lidi.

Jééémine, co nás čeká a co nás nemine, schody dolů. Já vím, je to dolů, ale pak to budeme muset dupat zase nahoru – logicky, páč tu nemůžeme zůstat for ever. Ale což, za ty výhledy a za ty hezký zadky..

Jsme tu, hurááá, ze skaliska Na Vraném ukázal se nám jeden z nejúžasnějších meandrů Vltavské kaskády, jménem Solenická podkova.

Solenická podkova,.. Místo, které vám sebere dech. Jako jasně, že tam můžete dýchat, hlavně byste měli, nezapomeňte, pak budete ty schody dupat nahoru, na to jsem vás už ale upozorňovala.

Nám se zrovna poštěstilo, že na moment tu nebyl téměř nikdo, jen my a jeden pár s pejskem. A tak jsme to hned využili k focení. Během našeho kochání se a focení se za námi vytvořila malinká fronta lidí. Chápu, každý chce foto na tomto božském místě a logicky foto bez lidí.

Odsud je krásně vidět do okolí, na obec Solenice nebo na Orlík a nebo taky na rozhlednu Milada, o které Vám napíšu v samostatném článku.

Zkuste si sem vyjít třeba i při západu slunce, zaručuji vám, že nebudete chtít, aby přišla noc.

My už máme nejvyšší čas Solenickou podkovu opustit a jít zpět tou samou cestou dolů. No dobrá možná né úplně těmi samými cestičkami, je jich tu docela dost. Aspoň máme možnost prozkoumat různé místní květiny a keře.